Hinduismus
Hinduismus
vznik: 15. století př. n. l.
dnešní rozšíření: Indie, Nepál, Srí Lanka
Hinduismus je velký nábožensko–filozofický systém, který vznikl ve starověké Indii. Vytvořily ho indoevropské kmeny Árjů, které přišly do Indie z pravlasti Indoevropanů (ležící pravděpodobně na území dnešního Turecka). Příchod Árjů k řece Indu se odehrál asi v 18. století př. n. l. Jak postupovali stále hlouběji do nitra Indie (k řece Ganga), postupně ovládli a podrobili si původní obyvatelstvo. Tak vzniklo rozdělení na dvě vrstvy, jež se později proměnilo ve známý indický kastovní systém, který přetrval v některých částech země dodnes. Základem tohoto systému bylo rozdělení obyvatelstva do čtyř velkých kast (tzv. varny).
První tři byly tvořeny především árijskými dobyvateli, byly plnoprávné a mohly se účastnit hinduistického náboženského života. Byla to kasta brahmínů (kněží), kasta kšatrijů (bojovníků) a kasta vaišjů (obchodníků a řemeslníků). Čtvrtou kastu šúdrů (služebníků) tvořilo většinou původní porobené obyvatelstvo. Některé zvláště primitivní místní kmeny (tzv. „lesní lidé“) byly z kastovního systému úplně vyloučeny a odsouzeny do role podlidí. Příslušnost ke kastě byla dědičná a řídila se složitými předpisy. Každá ze čtyř varn měla svá vlastní životní a morální pravidla. Později došlo uvnitř varn ještě k dalšímu dělení na desítky a stovky různých specializovaných podkast. Jak tento proces přesně probíhal, to dnes bohužel nevíme. Na rozdíl od Egypťanů, Řeků nebo Číňanů Indové nevedli žádné soustavné historické záznamy o probíhajících událostech. Záležitosti tohoto pozemského světa měly totiž podle indických učenců jen druhořadý význam. Za mnohem důležitější považovali Indové nadpřirozenou existenci a tajemství duše a vesmíru jako celku. Je lidská duše nesmrtelná? Je naše vědomí individuální a nebo jsme všichni součástí nějaké veliké kosmické inteligence? To byly otázky, které zajímaly indické filozofy mnohem víc než lopotné snažení všedního pozemského dne. Jednou z příčin tohoto zvláštního duševního zaměření Indů mohly být obtížné přírodní a klimatické podmínky indického subkontinentu (zničující sucha nebo naopak záplavy, množství jedovatých hadů, dravé zvěře a různých parazitů). Už v nejstarších dobách vzniklo proto u Indů přesvědčení, že pozemský život přináší mnohem víc bolesti a utrpení než radosti a štěstí. Naše západní představa, že poznáním lze přírodu ovládnout a využít, byla Indům naprosto cizí. Věřili naopak, že se člověk může zbavit utrpení jen tím, že postupně překoná pouta, jimiž ho tělesné smysly (zrak, sluch atd.) vážou k okolnímu světu. Došlo to dokonce tak daleko, že mnozí učenci prohlašovali hmotný svět za pouhou iluzi (mája), ze které se člověk musí probudit, jako když procitne ze sna...
Indové objevili mnoho důležitých poznatků o fungování přírody, ale na rozdíl od antických Řeků nikdy nevytvořili skutečně vědecké myšlení. Z vědních oborů dosáhli výborných výsledků v matematice a především v jazykovědě. Díky přesnému propracování gramatických pravidel se sanskrt (jazyk starých Indů) stal možná nejdokonalejším jazykem na naší planetě. Tuto přesnost Indové potřebovali pro vyjádření své mimořádně bohaté filozofie. Byly to totiž právě abstraktní náboženské a filozofické myšlenky, v nichž nalezla zvláštní indická mentalita své hlavní uplatnění. Ve srovnání s křesťanstvím nebo islámem není hinduismus jedním jediným náboženstvím. Hinduismus je spíše celým stromem náboženských a filozofických učení. Názorová snášenlivost starých Indů je výjimečná. Byla jim totiž naprosto cizí myšlenka, že by pravda mohla mít jen jednu jedinou podobu. Byli naopak přesvědčeni, že pravdu je třeba neustále hledat. Společným jmenovatelem všech hinduistických směrů je pouze víra v posvátnost a neomylnost védských spisů.
Védské spisy mají dohromady obrovský rozsah a jejich hlavní součástí jsou védy a upanišády. Védy (toto slovo znamená „znalost“) vznikaly asi od 15. do 9. století př. n. l. Po dlouhou dobu byly předávány pouze ústně, od jednoho pokolení kněží k následujícímu, přičemž se je žáci učili nazpaměť. Sestávají ze čtyř sbírek a obsahují modlitby k bohům, popis obětních obřadů i kouzelná zaříkadla. Poprvé se zde také objevuje jedna z ústředních myšlenek celé indické filozofie: teorie o reinkarnaci čili převtělování, které se řídí podle karmického zákona odplaty. (Každé další vtělení se děje podle zásluh v předchozím životě. Řetězec převtělování nezahrnuje jen lidské bytosti, ale všechny živé tvory od nejmenšího hmyzu až po nejvyšší lidskou kastu – brahmíny.)
V 9. století př. n. l. se začal projevovat úpadek védského náboženství. Pronikly do něj nejrůznější lidové pověry původních obyvatel a sami brahmíni se soustředili jen na nekonečné opakování magických rituálů. Reakcí na tento vývoj byl vznik upanišád. Upanišády jsou pravděpodobně nejstarší filozofické texty na naší planetě. Ty první (a nejdůležitější) vznikly asi v
Asi od 5. století př. n. l. se hinduismus začal postupně štěpit na různé samostatné filozofické směry. Víra v bohy přežívala v té době už jen mezi prostým venkovským obyvatelstvem a většina směrů hinduistické filozofie byla ateistická. Představitelé jednotlivých škol se předháněli ve vymýšlení těch nejpodivnějších teorií. Některé z nich můžeme nalézt i ve filozofických částech dvou velkých staroindických eposů, Mahábháraty a Rámájany. Ke klasickým hinduistickým směrům patří např. védánta a mímánsá a také jóga, která je dnes v Evropě známá hlavně jako systém meditačních cvičení.
Od 3. století př. n. l. začal být hinduismus zatlačován do pozadí buddhismem, který byl v té době filozoficky plodnější a lépe odpovídal změněné politické a sociální situaci. Teprve po tisíci letech přinesl velkou renesanci hinduismu geniální filozof Šankara. Kolem r. 800 přepracoval jeden z klasických směrů, tzv. védántu, a svou rozsáhlou misijní činností z ní udělal hlavní proud hinduismu (což platí dodnes). Šankara především rozvinul starou upanišádovou teorii o jednotě lidské duše (átmanu) s univerzální duší vesmíru (brahmanem). Ve skutečnosti existuje pouze a jedině brahma. Hmotný svět je pouhá iluze, ze které se můžeme osvobodit, když poznáme, že jsme nedílnou součástí brahmanu. Zároveň s tím ale Šankara prozíravě vyšel vstříc i náboženským tužbám prostých lidových vrstev, které filozofie příliš nezajímala. V obnoveném hinduismu brzy získala rozhodující roli božská trojice Brahma – Višnu – Šiva. Tito tři bohové jsou ve skutečnosti jen různými projevy (podobami) jediné svrchované božské bytosti, která tvoří, řídí a ničí vesmíry v miliony let trvajících cyklech.
Od 11. století musel hinduismus čelit novému nebezpečí – islámu, který pronikl především do severních oblastí Indie. Velký rozkvět zaznamenává hinduismus opět ve 20. století, zejména díky působení významných mystiků. Tradiční oblibě u vyznavačů hinduismu se těší očistné koupele v posvátné řece Ganga a početné barvité svátky a slavnosti. Hinduismus má dnes více než 700 milionů vyznavačů, především v samotné Indii. Rozšířen je také v Nepálu a na Srí Lance, menší skupiny žijí v Bangladéši, Malajsii a Indonésii.