Ludvík XIV.
Ludvík XIV.
„Stát jsem já“ tento výrok vyřkl Ludvík XIV. nazývaný také „král slunce“ který se narodil roku 1638. Po smrti předního politika Francie kardinála Mazarina převzal jako 23letý vládu. Stál v čele nejmocnějšího, nejbohatšího a nejhustěji osídleného státu v Evropě. Po dobu své 54leté vlády se snažil panovat absolutisticky s cílem získat pro Francii výsadní postavení v Evropě. V roce 1661 nechal Ludvík vybudovat královskou rezidenci Versailles nedaleko Paříže - na kterou měl kvůli povstání frondy nedobré vzpomínky. Při stavbě této rezidence zemřelo mnoho dělníků a královy absolutistické nároky se mnohokrát znásobily. Král dokázal šlechtice, dříve přirozené odpůrce přinutit, aby se zdržovali u versailleského dvora a tak dostal své potencionální protivníky pod kontrolu. Luxus, který se ve Versailles pěstoval, pohltil velké sumy peněz, zruinoval řadu šlechticů a způsobil jen jejich větší závislost na královské přízni a rentách.
Král vládl bez omezení, radili mu však vzdělanci. Královská svévole nenacházela žádnou opozici. U dvora byl přesně stanoven ceremoniál, částečně převzatý ze Španělska, který určoval denní program dvora i samotného krále. Veškerá činnost Ludvíka XIV. se stala posvátným aktem k větší poctě vládce, ať už šlo o povstání při hostině, na nichž mohly poddaní obdivovat apetit panovníka,anebo o způsob, jakým se ukládal ke spánku. Při těchto ceremoniích našla šlechta, kterou Ludvík XIV. vyloučil z politiky, své nové zaměstnání.
Styl vlády Ludvíka XIV. měl své napodobovatele po celé Evropě. V zahraniční politice sice Ludvík zaznamenal zpočátku úspěchy v dobyvačných válkách a stal se rozhodčím v řadě evropských záležitostí, ale jeho rozpínavé úsilí narazilo na odpor ostatních evropských států. Ty vytvořily obranné spojenectví a staly se protivníkem který byl silnější než Francie.
Ve vnitřní politice se absolutistický režim změnil ve svévolnou vládu. Versailleský král panoval bez jakéhokoli ohledu na obyvatelstvo. Ludvík začal usiloval o zavedení francouzské nezávislé církve, což vedlo ke konfliktům s papežem na jedné a k potlačení protestantů na straně druhé. Útěk hugenotů po zrušení náboženské tolerance způsobil Francii těžké hospodářské škody. Ustavičné války, které Ludvík XIV. vedl o falcké dědictví a o španělský trůn zhoršily ještě víc hospodářskou situaci Francie a přinesly jen malý zahraničně politický zisk. Ludvík XIV. zemřel krátce před dovršením 77. let roku 1715 ve své rezidenci. Svému pravnukovi a následníku trůnu Ludvíkovi XV. zanechal hospodářsky zničenou a politicky rozvrácenou zemi. Když konečně zemřel, oddechla si celá Francie.