Buddhismus
Buddhismus
vznik: 500 př. n. l.
dnešní rozšíření: velká část Asie, menší skupiny po celém světě
Buddhismus patří vedle křesťanství a islámu k nejrozšířenějším světovým náboženstvím. Vznikl v Indii a má společné kořeny s hinduismem ve védách a především v upanišádách, které byly zdrojem inspirace pro všechny indické filozofy. Avšak na rozdíl od hinduistů buddhisté neuznávají posvátnost a neomylnost védských spisů. Zakladatelem buddhismu byl slavný Siddhártha Gautama (563–483 př. n. l.) nazvaný později Buddha. Pocházel z kasty kšatrijů (vojenská šlechta) a byl synem panovníka malého království na úpatí Himálaje. V Siddhártově době již skončilo tzv. védské období a indická společnost právě prožívala bouřlivé ekonomické a sociální proměny. Rostla velká města, vznikalo obrovské bohatství i nejhlubší bída, docházelo k utužování kastovního systému. Silnice byly plné bezzemků a žebráků, lidé pociťovali nejistotu a strach z budoucnosti a víra ve stará védská božstva už prakticky vymizela. Kněžská kasta brahmínů ztratila téměř veškerou autoritu a lidé prostí i vznešení hledali novou víru a naději na vykoupení z pozemské bolesti a utrpení. Tuto naději jim přinesl právě Siddhártha.
Legenda vypráví, že když mu bylo dvacet devět let, poznal náhle prázdnotu svého dosavadního života i beznaději, kterou po sobě zanechala celá dosavadní indická filozofie. Ta sice dosáhla v upanišádách geniálních vrcholů abstrakce, ale zároveň se tím natolik vzdálila skutečnému životu, že už nemohla téměř nikoho oslovit. Aby našel východisko z této situace, odešel mladý princ do „bezdomoví“. Deset let putoval po Indii, hledal učitele, který by mu ukázal cestu, vyzkoušel jógická cvičení i nejpřísnější asketické sebeodříkání. Výsledkem však bylo jen naprosté rozčarování, tak dokonalé, že se Siddhártha rozhodl raději zemřít. A právě tehdy, když seděl už mnoho dní bez jídla pod fíkovým stromem, dosáhl náhlého prozření. V nadpřirozeném vidění spatřil věčný koloběh reinkarnací, v němž se všechny bytosti rodí do hmotného světa utrpení, ve kterém žijí, umírají a zase znovu se do něj rodí. Zároveň poznal také příčinu, proč se tak děje, i způsob, jak se z tohoto koloběhu vysvobodit.
Od toho okamžiku skončil s jógou i askezí a vrátil se k normálnímu životu. Teď už ovšem jako Buddha – Osvícený. Na tržišti v Benarésu pronesl svou první řeč k lidem a od té doby až do konce života chodil od města k městu a vysvětloval svou nauku všem, kteří byli ochotni naslouchat. Dosáhl nečekaného úspěchu, měl stovky žáků, tisíce posluchačů a statisíce následovníků. Jeho nauka byla jednoduchá a dostupná všem: Lidský život je vždy naplněn utrpením a neuspokojením. Příčinou tohoto utrpení je lidská touha a žádostivost. Právě žádostivost vrhá člověka do nekonečného koloběhu životů, které mu ale přinášejí jen nové a nové strádání. Aby se člověk z tohoto mlýnského kola bolesti a marnosti vymanil, musí se své žádostivosti zbavit. Pokud se mu to podaří, dosáhne stavu vysvobození čili nirvány. V podstatě můžeme říci, že nirvána znamená nebytí, konec existence. To je jeden ze základních rozdílů, který odlišuje buddhismus od západních náboženství: Spása člověka neznamená dokonalý a šťastný život v ráji, ale naopak úplné vyhasnutí života.
Aby toho člověk dosáhl, musí kráčet po tzv. Vznešené osmidílné stezce, která popisuje osm základních oblastí správného jednání a myšlení. Zjednodušenou verzí osmidílné stezky pro prosté lidi je Pět přikázání: nezabiješ (což se do jisté míry vztahuje i na zvířata), nebudeš krást, nebudeš lhát, nebudeš se opíjet a nebudeš se chovat necudně a nevázaně. To jsou základní mravní normy, které uznáváme v podstatě dodnes. Buddha se přitom ale nikdy neodvolával na existenci a autoritu jakéhokoli boha a podobné otázky zásadně odmítal. Buddhismus proto bývá označován jako ateistické náboženství.
Už během svého života Buddha založil mnišské řády (sanghy), a to jak mužské, tak i ženské. Do jejich řad se hrnuli především chudí a ponížení. Buddha totiž odmítl kastovní systém a prosazoval rovnost všech lidí a jeho učení tedy skýtalo východisko pro všechny, které nemilosrdný kastovní princip uvrhl na dno společnosti. Brzy se ale k buddhismu začali hlásit i boháči a šlechtici a ve 3. století př. n. l. veliký císař Ašóka, který sjednotil téměř celou Indii, začal buddhismus podporovat a propagovat. Na jeho příkaz se sešel velký koncil mnichů, který se dohodl na závazné podobě buddhistické nauky (tzv. Pálíjský kánon). Buddhismus se na dlouhou dobu stal v Indii převládajícím učením a brzy nato zahájil také svou expanzi do okolních zemí.
V té době se ale rozštěpil na dva samostatné směry – hínajánu a mahájánu. Přívrženci hínajány (nazývá se také théraváda) považují Buddhu za geniálního učitele, který byl však pouze osvíceným člověkem, a nikoli bohem. Naopak stoupenci mahájány povýšili Buddhu na nadlidskou kosmickou bytost a začali ho uctívat jako božstvo. Mahájána se proměnila ve skutečné náboženství s církevní organizací, bohoslužbami a modlitbami, které až překvapivě připomínají pozdější středověké křesťanství. Má i svou obdobu křesťanských svatých – jsou to tzv. bódhisattvové, lidé, kteří již dosáhli dokonalosti a mohli by se rozplynout v nirváně, místo toho se však dobrovolně vracejí do pozemského světa utrpení, aby pomáhali ostatním lidem.
Už v prvních staletích našeho letopočtu se mahájána rozšířila do Střední Asie a do Číny a odtud později pronikla do Koreje, Japonska (zen–buddhismus), Tibetu, Mongolska a Vietnamu. Hínajána se rozšířila zejména na Srí Lanku a do zemí jihovýchodní Asie, jako je Barma, Thajsko, Kambodža a Laos. Ve většině těchto zemí je buddhismus živý dodnes. Naopak v samotné Indii začal své pozice od 6. století ztrácet a dnes zde hraje spíš jen okrajovou roli. Zjistit, kolik lidí se dnes ve světě hlásí k buddhismu, je velmi obtížné. Obvykle se počet aktivních buddhistů odhaduje na 150 až 300 milionů. Existuje však mnoho forem příslušnosti k tomuto pozoruhodnému filozofickému učení. Buddhismus může být vyznáván jako náboženství, jako mravní norma a nebo jako způsob života. Někdy se dokonce s jistou nadsázkou říká, že člověk může být zároveň buddhistou i křesťanem. Poslední desetiletí přinesla velkou vlnu zájmu o buddhismus v Evropě a Americe.