Škola hoří!!!
Škola hoří!!!
Abych pravdu řek, nemyslím na nic jiného, než že nám hoří škola. Představuji si, jaké by to bylo. Ten povyk a blázinec. Někdy dostávám i takové bláznivé nápady, že půjdu do telefonní budky nedaleko od školy, vytočím to všem dobře známé číslo a budu vesele čekat, co se bude dít dál. Ještě jsem to neuzkusil, ale jak tvrdí jeden reklamní slogan: "Nic není nemožné… To jóó, tak." A vlastně: "Ať žijou pyromani!" Kdyby tu školu doopravdy podpálili, nemuseli bychom se učit. Jen tak bychom se flákali a užívali svobody jak ryby na souši. Stejně se všem do té školy chce, jak mrtvým na pohřeb, takže "Ať žijou pyromani!" Pokud by škola opravdu hořela, měli by práci i hasiči a snížila by se tím nezaměstnanost. A by to byl vlastně dobrý skutek a správný dobrý skutek má být po zásluze potrestán. Trojčička z chování by to snad zpravila. A jak by se asi choval náš veleslavný učitelský sbor? Představte si nejdůležitější osobu, pana školníka, s hasícím přístrojem. Určitě by mu to slušelo. Jen jestli s ním umí zacházet, ale to nevadí, svůj účel by splnil i jako "kropník místní flóry", o tom nepochybuji! Další členové učitelské delegace by se pokoušeli setřídit svoje svěřence a dopravit je na nejbezpečnější místo. Některým jedincům by se to možná i povedlo, ale pravděpodobně jen dočasně, vždyť co může lákat mladé žáky více než vesele plápolající plaménky ve vlasech třídního kantora nebo snad rozšiřování roztomilých plaménků po budově školy. Ach. Jak by to bylo rozkošné. Ale teď vstávat a cvičit. Co kdyby se tohle stalo skutečností? Už vím. Všichni bychom z plna hrdla křičeli: "AŤ ŽIJÍ PYROMANI!"