Babička
Babička
V neděli odpoledne bylo na Starém Bělidle lautr hovno co na práci. Babička nemohla usnout, tak šukala po světnici a Barunka za stodolou. Na mezi jemně voněla mateřídouška, v lese pytlákovo hovno. Jen Sultán a Tyrl leželi pod jasmínem a lízali si kulky. Kohout skočil na slepici, foukl jí ho tam, až peří lítalo. Babička povídá Barunce: "Seber to peříčko, víš že dobrá hospodyňka pro něj přes plot skočí, i kdyby si kundu měla roztrhnout!" "Já se ti na něj vyseru," odvětila Barunka. Babička ji kopla do prdele, až ji slzy vyhrkly. V tom okamžiku byla tato idylka přerušena zpěvem Viktorky zaznívající od splavu. "Co tam ta kurva tolik ječí," povídá pan Prošek a převaluje se na kanapi. "I nebuďte k ní tak nespravedlivý," plísnila ho babička, "vždyť když jí svrbí, tak to je horší, než když se pata sbírá!" Pan Prošek zabručel něco o prdeli, obrátil se na druhý bok a chrápal dál. V tom se přihrnuly děti. "Babičko, viděli jsme komtesu Hortensii, chcala támhle za stromem jako koroptev," zvěstoval Vilímek. "Babičko, půjdeme do zámku!" "Do prdele půjdete," durdila se Babička. Zase byste se přežrali a posrali jako minule! Ale děti se nedaly odbít a škemraly tak dlouho, až babička slíbila.
A tak se vidali do zámku. Babička šla, co krok, to prd. "Zatracenýá kyselo," ulevovala si babička. "Ještě se tam na tom zámku poseru!" Rozpustilý Vilímek si už v duchu představoval, jaká by to byla legrace, kdyby si kněžna svým atlasovým střevíčkem šlápla do hovna. U zámku zvonili, ale museli dlouho čekat, protože komorník právě slezl z komorné a nemohl najít kšandy, které v tom návalu někam hodil. Děti se hrnuly do pokoje. Barunka se nejvíce zajímala o sošku amorka, vlastně o jeho čuráčka. Darmo ji babička napomínala, aby toho amorka nechala, že má ruce volšový, ale Barunka hladila rukama dál jeho čuráčka, až soška spadla a rozbila se na sračku. Dali se s babičkou do slepování. Když v tom vešla kněžna do pokoje a říkala babičce, že ten kousíček musí viset dolů. "I ne, tak to nepatří," upozorňovala babička mírně. Chvíli se o tom přely a nakonec to babičku nasralo a povídá: "Milostivá paní kněžno, mně nebudete nic vykládat. Hovno tomu rozumíte! Já jsem jich v životě viděla a měla v ruce a všechny byly takhle nahoru!" Paní kněžna zbledla, odstoupila k oknu a hledíc do krásného letního odpoledne šeptla uznale: "Šťastná to žena!"
Potom se s paní kněžnou rozloučili a odcházeli ze zámku. Komorník za nimi křičel: "Zase přiďte, holoto, tak vás nakopu do prdele!" Hřmotně bouchl dveřmi. To byla taková rána, že se babička leknutím posrala.
Za stavením narazila Barunka na voj řkouc: "To jste vy, pane Prošek?!" Ale to již babička otvírala dveře domu a tak zkončil šťastný den na Starém Bělidle.